Běhej lesy Brdy, 23. 7. 2016

Pondělí v 22:13 | Jirka
Již úvodní věty na portálu Behejlesy.cz tě chytí, dovoluji si je ocitovat:

Trasa závodu Běhej lesy Brdy vede z části přes území Vojenského újezdu Brdy, který sloužil dříve jako cvičiště armády se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí. Od 1. ledna 2016 se zákonem rozhodlo o jeho zrušení a přeměnu na Chráněnou krajinnou oblast Brdy. Na rozloze 270 km2 žilo trvale jen třicet obyvatel, což se projevilo na atmosféře místa. Vzhledem k nedávné existenci vojenského újezdu zatím nejsou téměř nikde označeny turistické značky. Teprve v polovině června tohoto roku (2016: pozn aut.) byl v Chráněné krajinné oblasti Brdy v blízkosti Pilské nádrže umístěn první turistický rozcestník a Klub českých turistů získal povolení k zahájení turistického značení. Návštěvníkům se proto nedoporučuje scházet z hlavních zpevněných cest, jelikož v některých částech probíhá stále pyrotechnická očista a vyskytuje se tam také několik dopadových ploch s rašeliništi a mokřady. Vy se ale nemusíte bát, trasa závodu bude velmi dobře značená a pakliže se budete držet pokynů pořadatelů, žádné nebezpečí vám nehrozí.
Zase další běžecké dobrodružství přede mnou. Přijel jsem v sobotu vlakem do Prahy, kamarád Evžen mě vzal na místo ve Věšíně autem, vzdáleno asi kolem 80km od Prahy, odtud jsme jeli kyvadlovou dopravou do místa startu, nejvýše položené obce středních Čech, 708 m n. m., obce Teslín. Čekala na mne 20km trať, vedená bývalým vojenským prostorem, kam se ještě před rokem nesmělo. Registroval jsem se, šel se převléknout do stanu do nového trika, kraťasů, ponožek. Šli jsme pak na krátkou procházku.
Před samotným startem jsem se rozcvičil a šlo se na věc. Startovali jsme na louce, cesta se první kilometr svažovala, místy kaluže, celkem 469 závodníků. Probíjel jsem se dopředu, jelikož jsem trochu zaspal úvod a do koridoru jsem přišel, když už v něm všichni stáli :-). První tři kilometry se tradičně běží rychle, hlídal jsem si na Garminu, abych neběžel až moc rychle (je nebezpečné se ze startu vyšťavit a vůbec je lepší začít pomaleji a naopak zrychlovat až do konce). Lesní cestu vystřídala zarostlá travnatá cesta s množstvím skal, hodně technické úseky. Bojoval jsem hlavně sám se sebou, sil jsem měl ovšem stále dost. Tušil jsem asi, že Brdy v bývalém vojenském úseku nebudou moc k pokoukání, všude kam se podíváš, jsou stromy, ovšem když už bylo něco vidět, bylo to moc pěkné, hlavně Padrťské rybníky a hráz, po které jsme běželi.
Teď něco k zážitkům a pocitům z trasy:
Opět si na prvních kilometrech sahám do svědomí a tážu se, zdali se do tréninku nedalo dát více, cože to tu vlastně dělám a jestli dělám dobře. :-)Potvrdil jsem si, že ano! Ono běh je stálé bojování s negativismem, který se vkrádá na mysl s přibývající únavou.
14. kilometr. Viděl jsem běžet před sebou holku, říkám si, že ji musím předběhnout, šlo to pomalu, ale přece jen jsem se přibližoval. Kolem ní klubko startujících. Do toho následovala občerstvovačka na 15. km, tak jsem ji zase ztratil z dohledu. Za nedlouho jsem ji opět spatřil, říkám si, že teď už to půjde. No a tak jsem se pomalu opět přibližoval, v té době jsem na tom byl nejlépe se silami, kolem 16-17. kilometru. Byla přede mnou tak deset metrů a fakt do toho prala, týpek ji předběhl, za chvíli ho ona předběhla zpět a utíkala mu, předběhl jsem toho týpka a už zbyla jen ona, no a pomalu jsem ji dával, až byla za mnou, pak už jsem ji neslyšel.
Pak jsem si ještě tak 4km před cílem stále říkal, že toto udržím, že přece to dotáhnu a pokud tohle tempo dám a poběžím, budu sám se sebou spokojený a nebude mi vadit, když mě někdo předběhne.
Další věc, která se mi stala, byla, že 3km před cílem mě předběhli dva, na rovince, běžel jsem tak tempo 4:45min na km, no a jsem si říkal, neboj, udrž to a budeš spokojený, případně ještě zrychlíš. To už z nebe padaly provazy vody, v botách bazén..byli tak 30m přede mnou, říkal jsem si, dívej se jen na sebe, na ně se vyser, běž si své, nikdo jiný Tě neohrožuje, ale nepodíval jsem se za sebe (se říká, že když se ohlížíš, tak nemůžeš). Stávalo se to už dost těžkým, oblečení je na Tobě přilepené, do toho nepohodlí se cesta začala zvedat, průtrž mračen, hromy. Stále do kopce. 1.5 km do konce, potoky vody na obou stranách silnice, jedině se dalo jakž takž běžet uprostřed. Spatřím prvního týpka v červeném triku, který mě předběhl, že do kopce trochu vadne, dal jsem ho, mezitím předbíhám další účastníky, kteří ale běží tu kratší trať, 11km, většinou jen jdou. Běžím dále, vyhýbám se těm pomalým, jedu si to své, vidím druhého týpka v černém, černé kraťasy, černé triko, mám před ním respekt, nicméně mám lepší frekvenci. Stále běžíme do kopce, krásně ho tak 400m do cíle předbíhám a mám trochu strach, aby mě ještě nedal, zkouším přidat, celkem se to i daří, přestávám se o něj starat. Odbočka k cílové rovince, jedu sprint, pokud se to tak dá nazvat, vidím 20m před sebou týpka, do cíle tak 80 metrů, už jedu na krev, chci ho dostat, těsně před cílem ho předbíhám, skončí 1 sekundu za mnou. Viz fotka :-)
Leje a mně to vůbec nevadí, na kost zmoklý, jako všichni okolo, voda všude, opírám se o plot, snažím se protáhnout nohy, jdu k paní, pověsí mi na krk dřevěnou medajli, pak si to zamířím ke stánku s občerstvením, pořád leje jako z konve, beru si pohárek s vodou, trochu zuřivě hltám, pak další a další a už na mě mává Evžen.
Výsledný čas: 1:38:50, 69. místo z 469 zúčastnivších se, tempo 4:50/km, převýšení tak 250m. Moc velká spokojenost s umístěním.
 

Kam dál

Reklama